S přístupem k internetu už se počítá jako s hotovou věcí – bohužel, stále jsou lidé, kteří mají k internetu přístup ztížený a ocitají se kvůli tomu v problémech. Jedním takovým případem se naše digitálně-právní organizace Iuridicum Remedium (IuRe) v programu Digitální svobody právě zabývá.
Doručování většiny písemností v insolvenčním řízení se dnes děje jenom zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Tedy od chvíle, kdy se písemnost v rejstříku objeví, vám začnou běžet lhůty k tomu, abyste se například mohli nějakým způsobem bránit – odvolat, podat námitky.
A teď si představte, že jste třeba člověk, který s internetem neumí a nepoužívá ho, vzhledem k tomu, že je v oddlužení nebo konkursu ani nemá na to, aby si platil internetové připojení, žije sám a nemá žádné příbuzné, kteří by mu s tím pomohli.
U jednoho takového klienta jsme převzali zdarma advokátní zastoupení a podali žalobu pro zmatečnost a následně i odvolání proti zamítnutí naší žaloby soudem prvního stupně. Soudy žádáme, aby samy iniciovali návrh na zrušení způsobu doručování v insolvenci, ale předpokládáme, že celá věc skončí až naší ústavní stížností, v níž se budeme domáhat zrušení právní úpravy sami.
A o co vlastně v případu jde? Klientovi prodali v rámci insolvence dům, kde bydlel a peníze byly poslány na úhradu pochybných pohledávek. Jeho šancí bylo podat proti rozdělení peněz námitky, které by musel projednat soud. Ovšem pokud nemáte internet ani s ním neumíte a jediné místo, kde vůbec zjistíte, že máte šibeničních 7 dnů na podání námitek je insolvenční rejstřík na webu, kde se výzva k podání námitek zveřejňuje, máte problém. Ten byl navíc umocněn tím, že se vše odehrávalo v nouzovém stavu, kdy i místa jako knihovny či informační centra, kde by teoreticky mohl zdarma internet použít (pokud by tedy s ním uměl pracovat), byla zavřena. Klient o výzvě samozřejmě vůbec nevěděl a námitky proto nepodal. Jeho další snahy se bránit soudy odmítly s tím, že měl podat námitky.
Právní úpravu doručování v insolvenčním řízení považujeme za diskriminační k velké skupině těch, kteří nemají přístup k internetu a neumí s ním pracovat. Jde o lidi s nízkými příjmy či o významnou část seniorů. Koncept doručování tak, jak je nastaven, v podstatě u těchto lidí zcela formalizuje možnost obrany. Pokud v pravidelných intervalech klient nekouká na internetu do insolvenčního rejstříku, tak nemá šanci reagovat. Proto jsme se rozhodli za klienta postavit a pokusit se tuto praxi změnit, ideálně pak systémově zrušením celé problematické právní úpravy ústavním soudem.