Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava se vydal cestou „digitalizace za každou cenu“: v praxi to znamená, že bez chytrého telefonu a aplikace máte mizivou šanci dozvědět se, jaký film kdy a kde dávají. Proč je toto rozhodnutí organizátorů problematické?
Takzvaný chytrý telefon nemám z mnoha důvodů. Tím hlavním je snaha oddělit osobní život od některých pracovních povinností, které se odehrávají v on-line prostoru. S tlačítkovým telefonem bez internetu vám zkrátka nehrozí, abyste v pozdních večerních (či naopak v brzkých ranních) hodinách zabředávali do pracovních e-mailů. Dalším důvodem je pak to, že mě zatím žádná aplikace nepřesvědčila, že by pro mě skutečně znamenala nějaký přínos či posouvala moji dosavadní komunikaci a celkově fungování do nějakých kvalitativně vyšších levelů. Tento můj postoj bohužel ostře kontrastuje se současným všeobecným přesvědčením, že cokoliv bliká, reaguje, dá se bezdotykově ovládat, je pro společnost jistě nějak lepší a hodnotnější: přesvědčením, které k mému zklamání sdílí i můj oblíbený jihlavský filmový festival.
Jelikož se do podobných situací dostávám poměrně často, psal jsem před festivalem prozřetelně kamarádce, zda je na místě k dispozici tištěný program, podle kterého bych si mohl festival naplánovat a užít tak, jak jsem zvyklý. Když mi na mobilu blikla zpráva, že program je, ulevilo se mi a vyrazil jsem za zážitky!
Ve čtvrtek odpoledne však byla situace na festivalu jiná: tištěné programy zrovna došly. Festivaloví dobrovolníci mě nicméně ochotně odkázaly na veliké vytištěné plachty, které jsou na každém projekčním místě. Paráda, řekl jsem si, než se dotisknou osobní programy, nějak to doklepu pomocí těchto metrových billboardů.
Jenže ouha: pomocí programů či plachet sice můžete lehounce nahlédnout pod pokličku programu, výrazně vám to však orientaci neusnadní, protože se na nich operuje pouze s názvy filmů či akcí. Tištěný katalog, ve kterém by byly anotace, tedy samotný obsah a popis filmů, letos vůbec k dispozici není. A vybírat si kam půjdete jen podle názvu (který je často natolik kreativní, že o obsahu filmu vůbec nevypovídá), se mi v rámci světoznámého filmového festivalu jeví přinejmenším jako poněkud nedostatečné…
Výsledkem letošního rozhodnutí organizátorů jsou tak tisíce lidí odkázaných na své chytré telefony ještě více než obvykle: pro praktický pohyb na festivalu se pak použití tohoto vynálezu mění ze svobodné možnosti na bezmála podmínku – bohužel takovou, kterou podle Českého statistického úřadu nemůže naplnit více jak čtvrtina dospělých nad 16 let – přesně tolik jich totiž chytrý telefon prostě nemá.
Zajímavé je také to, že katalog letošní ročník přeci jen přinesl: jen v něm není ani zbla o filmech, které na festivalu běží. Organizátoři tak ani nemohou argumentovat tím, že analogově nedostupná forma programu je ekologická (což je častý a bohužel značně falešný argument), protože papíru bylo letos na festivalu co se programů a katalogů týče potištěno pravděpodobně stejné množství, jako v minulých ročnících.
Festivalová aplikace je přesně to digitální řešení, jehož výhody jsou oproti klasickému papíru zcela minimální. To, že toto řešení je technicky možné, by automaticky nemělo znamenat, že ho budeme používat. A pokud už je nasazováno, mělo by být pamatováno na ty, kteří ho používat zkrátka nechtějí: ať už proto, že si aplikaci na svůj telefon prostě nechtějí instalovat, nebo proto, že telefon, který by její použití umožňoval, vůbec nemají.